Nedávno jsem se zúčastnil zajímavé diskuze, která se týkala podpory týmové spolupráce a zapojení týmu do procesu rozhodování. Nepřekvapivě u většiny účastníků, převážně z řad manažerů, převládal názor „Víc hlav víc ví“ s tím, že skupinové rozhodování je automaticky lepší, protože přece automaticky shromáždí různé pohledy a zkušenosti. Bylo zajímavé sledovat údivné až negativní reakce na můj vstup, kterým jsem se snažil upozornit, že tomu tak nemusí být vždy. Mé sdělení, že za určitých okolností může skupinové rozhodování dokonce vést k závažnému ovlivnění úsudku s vážnými dopady do fungování týmu nebo výsledků celé firmy bylo přijato s jistou nevolí. Ona reakce byla v zásadě krásným příkladem potvrzujícím nesmírně zajímavý psychologický fenomén, který zůstává mnohým lídrům neznámý, a který mě inspiroval k napsání tohoto článku.
Dámy a pánové, pojďme si představit problematiku tzv. skupinového rozhodování s důrazem na faktory, které mohou způsobit, že se skupinová diskuze může ve Vašich týmech snadno vymknout a vést ke zkreslení rozhodnutí, k posílení extrémních postojů nebo k potlačení kritického myšlení. Věřím, že po přečtení tohoto krátkého textu budete schopni včas rozpoznat rizika a učinit opatření, která posílí efektivitu Vašeho rozhodování a minimalizují šanci na chybné závěry.
Skupinová polarizace aneb když se diskuze tlačí do extrému
Prvním fenoménem je tzv. skupinová polarizace, což je zjednodušeně stav, kdy diskuze ve skupině posouvá názory účastníků k extrémnějšímu stanovisku. V podstatě platí, že pokud skupina už na začátku inklinovala například k opatrnosti, po diskuzi bude ještě opatrnější. Naopak, pokud byla skupina ochotná riskovat, je pravděpodobné, že se rozhodne ještě rizikověji.
Proč se to vlastně děje? Jde o kombinaci několika faktorů. Členové skupiny si během diskuze potvrzují své názory, přinášejí nové argumenty, ale častěji jen takové, které posilují dominantní pohled. Ve výsledku diskuze utlumuje alternativy, ubírá se jedním směrem, přičemž ostatní protichůdné argumenty zůstávají mimo pozornost nebo jsou dokonce aktivně potlačovány a stávají se nepřijatelnými. Do procesu navíc vstupuje i konformismus, kdy chtějí být lidé ostatními přijímáni a pozitivně vnímáni. Chtějí být součástí skupiny, srovnávají se s ostatními členy, a proto neradi vystupují proti názoru většiny, nebo proti názoru autority. Raději budou podporovat názor většiny a rozvíjet argumenty, které se kloní k většinovému stanovisku a svůj nesouhlas raději neventilují. Výsledkem takové diskuze je, že se často skupina po diskuzi přikloní na tu stranu, ke které inklinovalo více členů nebo (domnělá) autorita ještě před diskuzí.
Příklad z praxe: Představte si tým, který zvažuje investici do nového, vysoce inovativního, ale zároveň riskantního projektu. Na počátku jednání členové mají mírnou preferenci riskovat. Během diskuze ale zaznívá řada argumentů ve prospěch riskantního kroku, které se posilují – členové skupiny postupně potlačují opatrnější přístupy a rozhodnou se pro výrazně riskantnější postup, než jaký by individuálně podpořili.
Jak zvládnout skupinovou polarizaci?
Zásadní je role vedoucího nebo facilitátora diskuze. Ten by se měl snažit polarizaci aktivně předejít, resp. rozpoznat moment, jakmile se skupina začíná polarizovat. Jak na to?
Můžete k tomu použít tři jednoduchá doporučení:
- Podporujte otevřenost: Jako facilitátor buďte příkladem a ukažte, že otevřenost k opačným názorům je hodnotná. Buďte aktivní v zajištění, aby se během diskuze probraly všechny varianty a nebyly opomenuty tiché hlasy.
- Aktivně rozvíjejte alternativní perspektivy. Povzbuzujte účastníky, aby přemýšleli o možných rizicích a vedlejších účincích navrženého řešení.
- Zaveďte roli „ďáblova advokáta“. Pokud se ve skupině nenachází jedinec s přirozeným kritickým myšlením, určete alespoň jednoho člena, který bude oponovat rozhodnutí a přinášet protipohledy. Tím podpoříte produktivní diskuzi a pomůžete zpochybňovat jednostranné názory.
Skupinové myšlení aneb když snaha o soulad dusí kreativitu
Otázka na úvod. Vybavíte si nějakou situaci, kdy např. na poradě všichni souhlasí, i když je jasné, že všichni spokojení nejsou? Pojďme si představit druhý fenomén známý jako skupinové myšlení, který nám pomůže pochopit, proč se to děje. Jedná se o důsledek tzv. skupinového myšlení, kdy jednotlivci potlačují své vlastní nesouhlasné názory ve snaze dosáhnout konsenzu a minimalizovat konflikty. Tato autocenzura vede k potlačení vlastní tvořivosti a bohužel i osobní odpovědnosti. Skupina pak kolektivně racionalizuje své kroky, sdílí společné stereotypy např. o oponentech a vyvíjí tlak na nekonformní členy skupiny, kteří se snaží přinést vlastní pohledy a argumentovat. Skupina podléhá klamu morální převahy a snaží se chránit před rušivými vlivy a brání se narušení integrity. Vzniká přehnaná soudržnost, kde se skupina na úkor kritického myšlení uzavírá do svého pohledu a nepřipouští nesouhlas. Místo aby tým promýšlel výhody a nevýhody, rychle najde „to správné“ řešení a vše ostatní považuje za rušivé. Toto se celé násobí, pokud tým pracuje ve stresu, nebo pod vlivem direktivního vedení, které upřednostňuje určitý postup jednání.
Příklad z praxe: Vezměme si firmu, která má rozhodnout o strategickém kroku na novém trhu. Skupina klíčových manažerů má dlouholetou historii úspěchů a spolupráce a jde díky tomu o vysoce kohezivní skupinu. Během diskuze se většina členů kloní k jednomu plánu a jsou si tak jistí svou kolektivní moudrostí, že ignorují varování mladšího manažera, který je z jejich pohledu zelenáč. Zvítězí proto většinový názor bez většího zkoumání a důsledkem je následná finanční ztráta. Snaha o dosažení jednohlasného rozhodnutí jednoduše vedla k podcenění možných rizik a k chybnému rozhodnutí.
Rozpoznání skupinového myšlení v praxi nemusí být jednoduché, ale existují některé signály, které vás mohou upozornit. Mezi ně např. patří:
- Skupina podléhá iluzi nezranitelnosti a mravnosti. Skupina věří, že její rozhodnutí je správné a morálně bezchybné.
- Kolektivní racionalizace. Skupina přehlíží náznaky, že by se mohla mýlit, a racionalizuje svůj přístup.
- Skupina vytváří tlak na nesouhlasící osoby. Pokud někdo vyjádří nesouhlas, je tlačen ke změně názoru nebo je jednoduše upozadněn.
- Autocenzura nesouhlasu. Jednotlivci raději své pochybnosti nevyjadřují, protože se nechtějí odlišit.
- Skupina se při svém rozhodování izoluje od okolí, brání pronikání informaci zvnějšku, a to zejména těch, které neodpovídají většinovému názoru
- Obzvláště pak pozor na tzv. samozvané strážce myšlení, kteří mohou v zájmu „blaha skupiny“ prohlubovat výše popsané negativní vlivy.
Jak můžete předejít nástrahám skupinového myšlení a jak udržet diskuzi vyváženou a produktivní? Klíčovou roli tady opět hraje facilitátor – možná právě vy.
- Podporujte atmosféru otevřené a upřímné diskuze a vytvořte bezpečné prostředí, kde se jednotlivci nemusí bát vyjádřit nesouhlasné názory.
- Eliminujte selektivní předpojatost při zpracovávání získaných informací.
- Povzbuďte skupinu, aby se soustředila na argumenty pro a proti, ne na to, co je „jedině správné“.
- Povzbuzujte a oceňujte rozdílné názory. Aktivně vybízejte k tomu, aby každý přinesl svůj pohled na věc a diskutujte nejen pozitivní stránky, ale i slabiny jednotlivých variant.
- Zaveďte systematické vyhodnocování: Když skupina rozhoduje o závažném kroku, ujistěte se, že proběhne důsledné zvažování všech možností a alternativ, včetně těch, které byly dříve zavrženy.
- Podobně jako u skupinové polarizace použijte roli „ďáblova advokáta“, který bude systematicky zpochybňovat rozhodnutí a argumenty ostatních pro získání nových pohledů na věc.
- Sestavte alternativní plány pro případ selhání.
- Pokud se přistihnete, že tým rychle přitakává jednomu názoru, zkuste ho sami jemně zpochybnit. Výborně poslouží např. jednoduchá otázka: „A co když se pleteme?“
Závěrem: Skupinové rozhodování – ne bez rizik, ale s velkým potenciálem
Schopnost vést a usměrňovat skupinové rozhodování a eliminovat rizika zkreslení a slepého souhlasu je dovedností, kterou by měl mít každý manažer nebo lídr týmu.
Pokud se facilitátor naučí pracovat se skupinovou polarizací a skupinovým myšlením, může ve skupině dosáhnout opravdu produktivních diskuzí se zajímavými výsledky. Skupinové rozhodování má totiž při správném vedení skutečně své nesporné výhody, zejména pokud jde o sdílení znalostí, různorodost názorů a kreativitu. Dobrý facilitátor diskuze podporuje rovnováhu mezi otevřeností a kritickým přístupem, což vede k odhalení lepších alternativ a pomáhá týmu dosáhnout konsensu, který je nejen soudržný, ale i promyšlený.
Tedy nezapomeňte – více hlav možná více ví, ale jen tehdy, když mají prostor otevřeně diskutovat a kdy jejich názory nejsou svázány iluzí shody nebo tlakem na přizpůsobení se většině.